Je to tady. Nastal poslední super týden. kdy každý podle svého podporujeme své Silné. Že jsou Silní vidíme z jejich životních příběhů, ze jejich cílevědomosti a z jejich výsledků. Jsou stateční a bojují seč jim síly stačí.
Lucka psala o Jiřím, který nekecá a chodí. Já kecám- píši blogy, komentují blogy, fotografie, plním denní úkoly, cvičím s MaSkou, čtu články a kromě toho také chodím. Chodíme s manželem denně, když se nechce mně, vyprovokuje vycházku on a jindy je to zase opačně.
Za těch dvanáct týdnů mi velmi přirostly k srdci blogy motivátora Nocara. Že je diabetes potvora jsem věděla, ale o některých jejich záludnostech jsem neměla ani tušení.
Proč to dělám? Chci svými získanými body podpořit mou svěřenkyni Martinu12Silnou. Chci svými poznatky a zkušenostmi pomoci těm, kteří se k hubnutí odhodlali teprve nedávno a SEBEKOUČink je pro ně úplně nový.Chci, aby se starousedlíci i nově příchozí poučili z mých chyb a já abych se poučila z chyb kamarádů a kamarádek na STOBu.
Soutěž kovnčí a co já? Přestanu psát, chodit, radit? Ne!!! Bez STOBu si už život neumím představit, hlídá má zhubnutá kila, aby nenašla cestu ztpět. Přináší stále nové poznatky a patří do mého života. Možná mu budu věnovat trochu méně času, je přece jaro a blíží se léto, je třeba jít do přírody.

Je třeba s Luckou, největší Šlápotou obejít svět. Přeji vám všem mnoho chuti do posledních dnů soutěže a ještě více chuti do života. Úsměv na rtech nebo ještě lépe úsměv v srdci, ten si nikdo nemůže nijak jinak vykládat.

P.S Denní úkoly mi chybí, cvičení s MaSkou také, ale ta jsem si opsala.